Tematická stezka pak vede nahoru ulicí Waldstraße (česky „Lesní ulice“) k domu č. p. 24 (3), u něhož je pojednáno o každodenním zaopatření obyvatelstva. Další zastavení je na náměstí Brunnenplatz (4), (česky „Náměstí s kašnou“), které na počátku 20. století zajišťovalo zásobování vodou, a poté následuje Kellergasse (5), (česky „Sklepní ulička“), která připomíná jak dějiny místního vinařství, tak současné trendy v prezentaci a spotřebě vína místními obyvateli i návštěvníky regionu. Rybník (6), dříve využívaný k chlazení a k produkci ledu, je příkladem komunitní infrastruktury obce Retzbach – byla z něho zásobována chladírna místního mlékárenského družstva. Lokální zvláštnosti v oblasti botaniky a geologie jsou vyloženy cestou na pahorek na hranicích Weinviertelu (7), načež se vydáme ke „Svatému kameni“ (Heiliger Stein) (8), bývalému poutnímu místu a dnes oblíbenému místu setkávání a konání slavností, s výčepem regionálních vín. Tématem dalšího zastavení (9) jsou politicky proměnlivé dějiny rakousko-české hranice. Následuje procházka vinicemi (10), během níž jsou představeny dějiny vinařství a různých způsobů pěstování vína. Cestou po „Evropské ulicí“ (Europastraße) (11) si připomeneme viditelné i neviditelné hranice mezi obcemi, státy a lidmi. Odtud vede cesta do „Kávové uličky“ (Kaffeegasse) (12), kde je dobře patrná proměna životních poměrů v průběhu 20. století, stejně jako dnešní různorodá skladba obyvatelstva. Úzká ulička mezi domy vede k zahradám a ovocným stromům, které bývaly přenechávány nekvalifikovaným pracovníkům větších podniků, tzv. baráčníkům či domkařům, aby si jejich obhospodařováním mohli zajistit přežití na venkově (13). Dnes jsou tyto domy s dlouhými pruhy zahrad oblíbeným přechodným bydlištěm především městských klientů, kteří tak na venkově vytvářejí nová sousedství.